Bilance 25.5.1998

- fragment posledního rozhovoru ve funkci velvyslance ve Vídni pro tisk

Je těsně po vídeňské premiéře hry Jana Brabence Causa Rudolf, která se dotýká událostí kolem sebevraždy následníka trůnu na zámku v Mayerlingu. Pane velvyslanče, jak se vám inscenace líbila?

    Hra mne velmi mile překvapila. Znám Jana Brabence jako výtvarníka a to, že má takový dramatický talent, jsem nečekal. Navíc toto téma je velice zajímavé i tím, že se vrací k fatálním momentům naší společné česko-rakouské historie, které nejsou v důsledku tabuizace určitých témat v naší nedávné minulosti všeobecně známy.
    Psychologický moment hry - to, že nejen kdysi, ale i dnes, stále zcela zbytečně umírají lidé za cizí zájmy - to je, myslím, veliké poselství Janovy hry, které si odnáším.

Za týden končí vaše diplomatická mise v Rakousku. Jak jste se svým působením zde spokojen?

    Hodnotit mou práci je úkolem jiných. Nicméně každý člověk by měl mít tolik sebekritického pohledu na sebe sama a takovou sebereflexi, aby sám sebe nějak ohodnotit uměl. Mé hodnocení má dvě zásadní témata - je to otázka mého oficiálního poslání, které jsem podle svých schopností a svědomí troufám si říci poctivě plnil, a pak je tu moje osobní bilance. Člověk nežije ve vzduchoprázdnu a stýká se s lidmi.
    Žádná instituce přece není anonymní a vždycky se za ní skrývají nějací lidé. Pokud jde o tu oficiální bilanci, k tomu je opravdu těžké se vyjádřit, tady hovoří statistiky naprosto jasně - kolik nových smluv jsme uzavřeli, co všechno se podařilo v kulturní oblasti, nakolik jsme se přiblížili Evropské unii, členství v níž je pro nás v tuto chvíli nejvyšší prioritou.
    A pokud jde o moji osobní bilanci, pokládám za nesmírné štěstí, že jsem mohl působit téměř pět let ve Vídni, už třeba pro kulturní nabídku, kterou Vídeň dává a zejména pro setkání s nejrůznějšími lidmi - jak s těmi dobrými, kteří převažovali, tak s těmi druhými, kteří nám ukazovali jako v zrcadle, jak se nemáme ke svým bližním chovat. Navázal jsem tu i hodnotná přátelství s lidmi, kteří se přátelí se mnou a ne s mou funkcí, a toho si nesmírně cením.