Mentalita jako politický fenomén.

Úvodní poznámky

Téma je na rozsáhlou psychologicko-politologickou studii. Je zajímavé, že jej dosud politici spíše opomíjeli.

Definice mentality. Nesnadná věc. Každý intuitivně tušíme, oč se jedná. Je to kombinace vrozených a osvojených (výchovou a prostředím) návyků, stereotypů myšlení a jednání, obecně respektovaných hodnot a norem komunikace a chování.

Je to ale také schopnost a způsob, jak čelíme nejrůznějším krizovým situacím.

Mentalita není něco neměnného

Mentalita se mění a vyvíjí. Do značné míry se do ní promítá sociální situace, náboženství i státní forma. Svobodný člověk uvažuje jinak než jedinec, jehož svoboda je omezena.

Česká mentalita

Typickým rysem české mentality, daným historicky, je schopnost najít vhodný způsob přežití nejrůznějších svízelných situací. Devatenácté století dalo národům zemí českých příležitost v podmínkách omezené politické svobody využít téměř neomezené svobody hospodářské a vypracovat se do takové prosperity, že se země české staly průmyslovým centrem rakouské monarchie a jejich technologická vyspělost patřila ke světové špičce.
Českou mentalitu této doby charakterizuje velmi výstižně výrok jedné výrazné postavy Haškova Švejka, nadporučíka Lukáše:

Mnozí politici si přičítají zásluhy za hospodářské úspěchy své země, ale zapomínají na to, že daleko významnějším politickým fenoménem je mentalita jejich voličů. Šťastný politik je ten, který o této skutečnosti ví a dovede se jí řídit.

Na tomto místě stojí za zmínku charismatické vítězství Toniho Blaira v posledních britských volbách. Vidět britského voliče při projevu jeho oblíbeného politika plakat není ničím zvláštním. V Británii se to stává, protože smysl pro fair-play a jistý idelaismus je součástí britské mentality.
Ve střední Evropě, naplněné skepsí a dědictvím totalitních režimů, které se tu v posledních padesáti letech přehnaly, se to stát nemůže. Tím méně v Evropě východní.

Mentalita a pád komunismu

Stálo by za to prozkoumat, do jaké míry se na pádu komunismu podílely objektivní procesy, jakými byla studená válka a cílevědomé, strategické kroky politiků, kteří stáli v čele rozhodujících světových velmocí nedávné doby, a do jaké míry to byla lidská mentalita, která se sice režimu přizpůsobila, ale nikdy se s ním neztotožnila.

Většina lidí v totalitních režimech byla s to přežít, protože se řídila dvěma zásadami:
Zásada první:

"Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu."

a zásada druhá:

"Stát předstírá, že mě platí, já předstírám, že pracuji."

Je zřejmé, že důsledná a masová aplikace těchto dvou zásad musela vést dříve nebo později k absolutnímu hospodářskému vyčerpání. Hospodářská situace komunistických států před jejich krachem byla taková, že už dále nebylo možné ekonomicky motivovat represivní mocenský aparát, bez něhož zase nebylo možné udržet moc.
Na druhé straně je tento výrazný rys totalitou poznamenané mentality dnes, jak se ukazuje, vážnou překážkou rychlé a úspěšné transformace české společnosti.

Mentalita a ekonomika

Politická i hospodářská transformace nových středoevropských a východoevropských demokracií bude záviset v daleko podstatnější míře na změně mentality, než na změně politického a hospodářského prostředí, legislativy a obecných pravidel fungování pluralitní politiky a tržní ekonomiky.

V tržní ekonomice nemůže zaměstnanec předstírat, že pracuje, protože zaměstnavatel, kterým je soukromý subjekt, zainteresovaný na profitu své firmy, nebude ochoten ani předstírat, že zaměstnance platí, natož (tím méně) ho skutečně platit.

V bezprecedentních procesech privatizace, při kterých došlo v českých zemích k historicky nevídaným majetkovým přesunům, se dařilo neslýchaně zbohatnout podnikavcům (nikoli podnikatelům), kteří se řídili první zásadou přežití za socialismu, totiž poučkou:

"Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu".

Mentalita a politika

Dvě generace, jejichž mentalitu formoval mravní marasmus reálného socialismu, téměř ztratily schopnost vnímat problém konfliktu zájmů. Společnost toleruje jevy, které jsou ve standardních demokraciích nepřípustné a nepřijatelné:

; - Vysoce postavený politik se stane podílníkem privátní společnosti, která získá za symbolicky levný peníz lukrativní nemovitosti v neprůhledném privatizačním procesu, o němž politicky spolurozhoduje také tento politik či jeho politická strana. Obratem ruky získává prodejem tento politik desetinásobek. Na skandál se brzy zapomene a po roce se politik vrací do vysoké politiky zpět. Společnost to toleruje.

- Politická strana, která má rozhodující postavení ve vládě, získává finanční prostředky na svoji činnost před očima veřejnosti ze sponzorských darů, poskytovaných dílem státními podniky před privatizací, dílem již privatizovanými podniky. Není obtížné odpovědět si na otázku, proč jedni i druzí tak štědře přispívají této nejvlivnější politické straně.

Na vzrušenou debatu v tisku se brzy zapomene. Společnost to toleruje.

Mentalita a posttotalitní transformace

Mentalita, formovaná téměř padesátiletým působením mravního marasmu totalitní, reálně-socialistické společnosti, má však i pozitivní implikace:

- Schopnost soukromě podnikat pěstoval paradoxně onen režim, který soukromé vlastnictví prohlásil za nepřípustné. Trvalá nouze o nejběžnější předměty denní potřeby a dokonce i o potraviny, nutila lidi vyrábět si nejrůznější zboží podomácku, nebo je kupovat za různé protislužby od jiných, kteří to uměli. Je známo, že v Rusku na sklonku Brežněvovy éry vyráběli zahradkáři na 6% ploch 25% veškerých potravin. Osobně znám lidi, kteří si doma, na koleně, zhotovili elektrickou svářečku, malotraktor, travní sekačku včetně ručně vyrobených ozubených kol do převodovky, vodní turbinu o výkonu 50 kW, větrnou elektrárnu, atp.

- Rok po svržení komunistického režimu bylo v České republice na 1 milion podnikatelů, ( mimochodem právě tolik, kolik tam bylo předtím komunistů, čímž není ovšem řečeno, že jde o tytéž lidi i když mnoho komunistů, díky tomu, že měli peníze a styky i před pádem komunismu).

Tyto pozitivní stránky české mentality byly příčinou obecného přijetí transformace a zásad tržní ekonomiky a jejich výrazných počátečních úspěchů. Tzv. "malá" privatizace, t.j. prodeje dražbou hotelů, restaurací, obchodů a malých podniků služeb, proběhla rychle a úspěšně, přinesla zajímavé částky pro stát a byla schopna také absorbovat mnoho uvolněných pracovních sil, čímž eliminovala zásadní sociální otřesy. Nelze přitom nevidět, že převážná část těchto majetků se dostala do rukou lidem s hanebnou komunistickou minulostí a s tím souvisejícím mizerným charakterem, ale na Klondiku nebo v Chicagu to svého času nebylo lepší.

Potíže nastaly až v souvislosti s privatizací tzv. "velkou". Zde došlo k tomu, že až na výjimky nebyli v tomto procesu dosud nalezeni vlastníci, jejichž zájmem by bylo vyrábět, inovovat, restrukturalizovat a masívně investovat, nýbrž pouze a výhradně spekulovat. Tyto procesy souvisí s genezí nového slova, kterým čeština obohatila světový slovník hospodářské kriminality - proslulého tunelování.

Tak dochází k tomu, že smluvní závazky nejsou respektovány a jejich soudní vymáhání nefunguje. Vládne korupce, síť "starých struktur", zneužívání interních informací, konflikty zájmů a organizovaný zločin. Průmysl ztrácí exportní schopnost, deficit obchodní bilance nabývá hrozivého schodku, růst se zastavuje, sociální napětí stoupá.

Nepochybně i v tomto procesu je jednou z hlavních příčin mentalita té generace, která nebyla schopna ve svých řadách nalézt jiné lidi do vedoucích pozic než ty, kteří mají příliš krátkodobé a výlučně egoistické cíle, protože tato generace nepoznala a neosvojila si elementární etické zásady podnikání. Totalitní režim totiž nikomu nedovoluje uvažovat strategicky. V totalitním režimu nemá smysl spořit, podnikat je zakázáno a každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. V totalitním režimu platí:

"Po nás potopa."

Jistě by stálo za to, analyzovat příčiny geneze mentality této generace z hlediska vlivu ateistické výchovy v komunistických školách, cílevědomého falšování výuky dějin a zejména dvojkolejnosti výchovy dětí (jiné hodnoty platné doma v rodině, jiné na veřejnosti a ve škole).
Jedním z typických příkladů, který demonstruje, jak důležité je znát místní mentalitu, je neúspěch amerického managementu v továrně na nákladní automobily Tatra. Tyto produkty byly již v předválečné době chloubou českého průmyslu. Všichni vkládali velké naděje do amerického managementu. Ten ale naprosto zklamal. Začal používat metod, které se zjevně příčily české mentalitě. Výroba se téměř zastavila a teprve nový, strategicky jednající, český management byl schopen po dvou letech postavit výrobu zase alespoň částečně na nohy.

Mentalita a náboženství

Akceptování či odmítání transcendentálních hodnot se rozhodujícím způsobem promítá do mentality jedince i společnosti. Tuto tezi lze dokázat bezpočtem příkladů. Pozoruhodné je to, že i v dobách nejkrutějšícho útisku a diskriminace věřících lidí a církví v komunistických státech klesl počet aktivních věřících jen velmi málo pod úroveň obvyklou v západních demokraciích. Lze tedy konstatovat, že na typické konzervativní hodnoty, podmíněné vztahem k vyšším hodnotám mimo rámec materiálního světa, tedy zejména na úctu k životu, odpovědnost a solidaritu, má konzumismus téměř stejně zdrcující účinky, jako komunismus. To je varovné zjištění, jehož řešení vyžaduje výrazně více politické odvahy odpovědných lidí na obou stranách pomyslné dělící čáry mezi svobodným a postkomunistickým světem.

Závěrečné poznámky

Při poukazu na klíčový politický a hospodářský fenomén, kterým nepochybně lidská mentalita je, stojí za to si povšimnout diametrálně odlišného vývoje anglosaské a latinské Ameriky. Je legitimní položit si otázku, proč tyto dva světy, které měly zhruba stejné předpoklady, zaznamenaly tak odlišný vývoj? Do jaké míry se na tomto vývoji podílí odlišnost mentalit? Do jaké míry nese odpovědnost za tento vývoj ono ve španělštině tak často frekventované slůvko "maňana"? (Význam tohoto slova, jak uvádějí znalci je: zítra, pozítří, za týden, za rok nebo nikdy). Do jaké míry ovlivňuje mentalitu lidí příznivé klima a štědrá příroda?

Jsem si vědom toho, že tento můj pokus upozornit na významný a opomíjený fenomén mentality a jejího významu v politice a ekonomice, nastoluje více otázek než odpovědí.

Jedno je ale jisté: Mentalita není něco neměnného a globální svět urychluje proces jejího vývoje. Bohužel, jak lze doložit, k horšímu.

Naším problémem rozhodně není neznalost, tedy nedostatek vědomostí o tom, co a jak je třeba na tomto poli změnit. Naším problémem je spíše nedostatek politické odvahy uskutečňovat nepopulární kroky. Je nepochybné, že náprava bude muset jít cestou návratu k tradiční rodině, důrazu na vzdělání a etickou výchovu a návratu ke konzervativním hodnotám. K úctě k životu a k solidaritě. Neboli ke starozákonnímu Desateru a k novozákonnímu Horskému kázání. K prakticky uskutečňované lásce k bližnímu. V dlouhodobé perspektivě není k politice hodnotového konzervatizmu jiná alternativa, která by lidstvu dávala alespoň mizivou naději na přežití. Svět jednorozměrných ekonomů nemá budoucnost. To je cesta do pekel.

Pro politiky, kteří často zapomínají, na základě jakých slibů je jejich voliči do parlamentu poslali, nezbude jiná cesta než cesta návratu k nezištné službě. Protože jsem přesvědčen, že statečný Američan Abraham Lincoln měl pravdu, když prohlásil:

Všechny lidi lze klamat po určitý čas. Některé lidi lze klamat po všechen čas. Ale nelze klamat všechny lidi po všechen čas.

Vídeň, 3. listopadu 1997, Rabat 31. ledna 2000